Nikaragua – země jezer a vulkánů

Nikaragua – země jezer a vulkánů

Nikaragua je nádhernou středoamerickou zemí pyšnící se nedotčenou exotickou přírodou, která však za sousedními státy poněkud zaostává. Může za to vleklá občanská válka, která měla velký vliv na zdejší ekonomiku. Turisté však pomalu začínají odhalovat skryté krásy Nikaragui a tak se i tato chudá země začíná více otevírat světu.

Dějiny Nikaragui jsou spojeny s proslulou mayskou civilizací, která zde působila po stovky, let. Na počátku 16. století však zemi objevil mořeplavec Kryštof Kolumbus a roku 1522 bylo její území dobyto Španěly. Nikaragua byla v tomto koloniálním období součástí generálního kapitanátu Guatemala. Svou nezávislost země získala zpět až v 19. století, konkrétně v roce 1821. Svobody si však příliš neužila, nově vzniklý stát byl o rok později podroben Mexikem. V letech 1823 – 1839 se stala Nikaragua součástí Spojených středoamerických provincií a ve druhé polovině 19. století bylo zaznamenáno ještě několik neúspěšných pokusů o vytvoření federace středoamerických států.

Foto: vulkán San Cristobal

V roce 1979 došlo v Nikaragui k převratu – svržen byl dlouho vládnoucí diktátorský rod Somozů a k moci se dostali Sandinisté. Šlo o levicovou stranu sympatizující s marxismem a křesťanským směrem nazývaným Teologie osvobození, jehož cílem bylo dělat vše ve prospěch chudých a utlačovaných. Během vlády Sandinistů byla Nikaragua na vzestupu, zdokonalila se infrastruktura, budoval průmysl a také se zvýšila gramotnost obyvatelstva. USA však na nástup Sandinistů k moci reagovaly tím, že podpořily nejrůznější opoziční povstalecké skupiny zvané Contras (tvořené často bývalými členy Somozovské armády) a postihly zemi ekonomickým sankcemi. Podpora těchto skupin Spojenými státy se provalila v aféře známé jako Írán-Contras. Tato situace vyústila v občanskou válku, kdy hnutí Contras bojovalo proti nikaragujské Sandinovské frontě národního osvobození. Sandinisté byli nakonec u moci až do roku 1990, kdy prohráli volby.

Přestože občanská válka v Nikaragui skončila před více než 20 lety, s jejími dozvuky se setkáváme ještě dnes v podobě chudoby a nízké životní úrovně obyvatelstva.  Přestože se ekonomiku země podařilo v posledním desetiletí solidně rozvinout, stále jsou následky jejího zborcení v 80. letech 20. století dosti patrné a lidé nemají žádné sociální jistoty. S bezpečností je na tom však Nikaragua mnohem lépe, mnohé cestovní kanceláře pořádající zájezdy do této země dokonce používají označení „nejbezpečnější země Střední Ameriky“. Přesto by měl každý turista dbát základních bezpečnostních pravidel. 

Foto: pobřeží Nikaragui

Nikaragua či Nikaragujská republika je s rozlohou 129 494 km² největším státem Střední Ameriky, její západní pobřeží je omýváno Tichým oceánem, zatímco východní pobřeží Karibským mořem. Země na severu sousedí s Hondurasem a na jihu s Kostarikou. Středem země prochází pohoří Kordillery, které je tvořeno mnoha aktivními sopkami, z nichž nejvyšší je Mogotón dosahující nadmořské výšky 2107 metrů. Je tak i nejvyšší horou Nikaraguy. Nejaktivnější nikaragujskou sopkou je však Masaya (635 m. n. m.) a významný je rovněž vulkán Concepción (1610 m. n. m.). Díky nim bývá také Nikaragua často nazývána zemí vulkánů. Kromě vulkánů však v zemi najdeme obrovská křišťálově čistá jezera, rozsáhlá pohoří pokrytá bujnou vegetací, krásné pobřeží s příjemnými plážemi i úrodné nížiny. 

Nachází se zde dokonce největší sladkovodní jezero Střední Ameriky. Nazývá se Lago de Nicaragua (8430km²), v indiánském jazyce se mu však říká Cocibolca, což je překládáno jako Sladké moře. Jezero je poseto cca 400 vulkanickými ostrůvky a k jeho obyvatelům patří i unikátní endemický druh sladkovodního žraloka. Dalším významným jezerem je Lago de Managua, na jehož severním pobřeží se tyčí sopka Momotombo. Na východním pobřeží, které je omýváno Karibským mořem, se rozkládá bažinaté pobřeží Moskytů, které je porostlé mangrovy. V Karibském moři se nachází ještě ostrovy Corn Islands a Cayos Miskitos, které náleží k Nikaragui. Mezi nejvýznamnější nikaragujské řeky patří Río Grande, Río San Juan a Río Coco.

Návštěva Nikaragui potěší každého milovníka dobrodružství a romantiky. Jde totiž o jednu z turisticky nejméně probádaných zemí Latinské Ameriky a možná právě v tom tkví její kouzlo. Nikaragua si tak pomalu ale jistě získává stále větší pozornost zahraničních návštěvníků. Kromě přírody mnohé z nich okouzlují také stará španělská koloniální města, jako je Granada, León, Rivas, Matagalpa či Managua. V Nikaragui panuje vlhké tropické klima, pouze na severu země v horských oblastech jsou teploty mírnější. Na své si v zemi přijdou milovníci fauny i flóry, kromě hustých deštných pralesů na východě státu můžete na západě obdivovat zase dubové a borovicové porosty. Zdejší tropické lesy jsou domovem jaguárů, vzácných ptáků i krokodýlů.

Foto: na své si v Nikaragui přijdou milovníci fauny i flóry

Nikaragua, v níž v současnosti žije 5, 8 milionu obyvatel, je jedním z nejchudších států Latinské Ameriky a řadí se mezi tzv. rozvojové země. Hlavním a největším městem je s 2,2 miliony obyvatel Managua. Úředním jazykem je španělština a oficiální měnou 1 Córdoba = 100 centavos. Co se týče náboženství, tak z 91 % je obyvatelstvo římskokatolického a z 8% protestantského vyznání.

Ekonomika země je založena hlavně na zemědělství a poslední dobou i na rozvíjejícím se cestovním ruchu. Převážnou většinu nikaragujského exportu představují zemědělské produkty, jako je káva, bavlna, cukr, fazole, tabák, banány a kukuřice. K exportu jsou určeny také mořské plody a hovězí maso. V nikaragujských deštných pralesích se vyskytují vzácné dřeviny, které jsou neustále ohrožovány rozpínajícím se dřevařským průmyslem. Obrovské plochy pralesů jsou stále nekompromisně káceny. Významný vývozní artikl představuje také zlato.

- jap -

Článek byl zobrazen 14 153 krát.